ISO 14001

Systém environmentálního managementu dle ISO 14001

Dlouhé roky byla jakost téměř výhradně spojována s hmotnými výstupy výrobních podniků. Dnes zahrnuje uživatelský přístup k jakosti i mnohé další aspekty, kupř. provozní spolehlivost, design, nenáročnou likvidaci resp. recyklaci a v neposlední řadě i ekologický standard (tzn. schopnost nepoškozovat životní prostředí během výroby a využívání výrobku).

Je skoro jisté, že ekologického standardu není u celé řady výrobků, procesů a služeb dosahováno, a proto dochází k trvalému zhoršování životního prostředí – složky, která vytváří kvalitu života. Ochrana životního prostředí (environment) se tak stává jednou ze základních priorit a potřeb současné společnosti. Pozornost se v tomto ohledu obrací na skutečné i potenciální znečišťovatele.

Je nutné, aby podniky změnily svůj současný postoj, charakterizovaný pouhým dodržováním právních předpisů pod hrozbou finančních sankcí a řešením environmentální problematiky až po jejím výskytu, na nový – aktivní – postoj, který by preventivním způsobem řešil problematiku ochrany životního prostředí a inovačním přístupem soustavně zlepšoval environmentální chování podniků. Z těchto důvodů si mnoho států vytvořilo své nebo převzalo technické normy na zavedení a řízení environmentálního systému podniků, a to na podobném principu jako je systém managementu jakosti podle norem ISO řady 9000.

Na základě kladných výsledků mnoha firem se systémy managementu jakosti, a popř. i se systémy environmentálního managementu, byl postupně nastolen požadavek vytvořit mezinárodní normy, které by sjednotily přístupy ke struktuře, zavádění, případně k posuzování (certifikaci) podnikového systému environmentálního managementu. V současnosti tak existují dvě linie:
EMAS (Environmental Management Audit Scheme) vyplývající z nařízení Rady EHS č.1836/93; EMS (Environmental Management System) vyplývající z norem ISO řady 14000.

Tyto systémy mohou přinést firmě celou řadu přínosů – výhody v oblasti konkurence z pohledu image, výhody v oblasti styku s veřejností (posílení důvěryhodnosti) či finančními ústavy atd.

Systém environmentálního managementu není v žádném případě dalším izolovaným systémem nebo dokonce nadřazením hledisek ochrany životního prostředí ostatním hlediskům podstatným pro úspěšné vedení podniku. Úvahy o životním prostředí musí být začleněny do celkového systému řízení podniku, podobně jako systém managementu jakosti.

Management environmentu

Devadesátá léta minulého století nebyla jen obdobím, kdy došlo k masivnímu aplikování systémů řízení jakosti, v jejich druhé polovině byly připraveny postupy pro aplikaci přístupů environmentálního managementu a následně i managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Environmentání managment

S přístupy systému environmentálního managementu (EMS) se můžeme setkat ve dvou podobách:

• v normách ISO řady 14 000,
• v přístupech nařízení Rady a následně i Parlamentu ES – EMAS.
• Normy ISO řady 14 000

Normy ISO řady 14 000 představují celosvětově transparentní normativní dokumenty, které slouží jak k zavedení EMS do podnikové praxe, tak pro certifikaci těchto systémů. Jejich faktický počátek se datuje do roku 1996, kdy byly ve strukturách ISO přijaty první verze norem ISO řady 14000. V roce 2004 došlo k jejich revizi, v současnosti platí podoba norem daná touto malou revizí:

• ČSN EN ISO 14 001:2016 – Systém environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití. Tato norma je analogická s normou ISO 9001, neboť představuje kriteriální normu, podle níž se provádí vlastní certifikace zavedená a provozovaná EMS.
• ČSN EN ISO 14 004:2005 – Systém environmentálního managementu – Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám. Norma představuje metodickou pomůcku pro zavádění EMS do podnikové praxe.

Vedle těchto norem, klíčových pro zavádění a udržování EMS, tedy norem skupiny 14 000, byla vydána řada dalších, které lze využít při hodnocení environmentálního profilu organizace, posuzování životního cyklu apod.

Za svoji desetiletou existenci doznaly normy ISO celosvětového rozšíření. V České republice k jejich rozšíření1 bezpochyby přispěl i požadavek zákona o veřejných zakázkách, který požaduje při jejich vypisování, aby subjekty hlásící se do tendrů využívaly EMS2.

EMAS

V roce 1993 bylo přijato nařízení Rady (ES) 1836/93 – EMAS (Environmental Management Audit Scheme), v jehož důsledku se objevila potřeba formování národního systému ověřování EMS v členských státech EU. Jednotlivé státy EU se s tímto nařízením vyrovnaly vydáním vlastního zákona či nařízení vlády, které vytvořilo rámec pro ověřování a registraci systému environmentálního managementu.

Program EMAS vstoupil v platnost v dubnu 1995 a byl otevřen především pro podniky z výrobní sféry. Revize tohoto nařízení byla provedena v roce 2001, a to nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) číslo 761/2001, označovaným jako EMAS II3. Hlavním cílem revize bylo:

• rozšířit platnosti nařízení z oblasti průmyslu na všechny ekonomické sektory, včetně veřejných institucí,
• zapojit zaměstnance do problematiky EMS a hledání cest, jak zlepšovat životní prostředí,
• posílit kompatibilitu mezi EMAS a ISO 14001 využitím ISO 14001 jako základu při zavádění a provozování EMS,
• zavést loga programu, které mohou používat organizace, jež splní příslušné požadavky EMAS, ke své propagaci.

Oba systémy (ISO 14 001 i EMAS) mají přibližně stejné požadavky na zavedení a udržování EMS. V EMAS jsou uvedeny i další požadavky, jdoucí nad rámec norem ISO 14 001. Odlišnosti najdeme i při ověřování zavedeného systému: zatímco přístupy podle ISO 14 001 předpokládají certifikaci prostřednictvím akreditovaných certifikačních organizací (jak je tomu i v případě certifikací systémů jakosti) a v případě kladného výsledku vystavení certifikátu, přístupy podle EMAS vyžadují verifikaci systému autorizovanými verifikátory, kteří v případě úspěchu ověří prohlášení o stavu životního prostředí (podoba prohlášení je specifikována v příloze III nařízení EMAS II.

Subjekty, které se v České republice rozhodnou zavádět systém řízení zaměřený na ochranu životního prostředí, mají dvě možnosti: postupovat podle přístupů vyplývajících buď z norem ISO 14 001, nebo z přístupů EMAS. Drtivá většina českých firem se rozhodla pro ISO 14 001.

Stejně jako v oblasti jakosti, i v oblasti environmentu chtějí firmy, které zavedly EMS a mají tento systém certifikován, využít tuto skutečnost marketingově, zároveň tento fakt může být zohledněn při uzavírání pojištění apod. Někteří producenti zavedli a certifikovali EMS s cílem čelit argumentům ze strany zahraničních konkurenčních firem, které tuzemským vývozcům vytýkají eko-dumping. Již není výjimkou, že zejména odběratelé automobilových dílů podmiňují zadání zakázky zavedením EMS u dodavatele. Poznatky ze zahraničí ukazují, že zavedení systému environmentálního managementu může být vyžadováno státními orgány ve firmách působících v ekologicky rizikových oblastech (v národních parcích, chráněných krajinných oblastech apod.). Zavedením systému EMS firma jasně demonstruje partnerům i okolí svůj vztah k životnímu prostředí.

Charakteristické rysy systému environmentálního managementu

• Nezastupitelná úloha vrcholového vedení – přijetí environmentální politiky a stanovení environmentálních cílů a programů.
• Respektování národní environmentální legislativy, mapování relevantních právních a jiných předpisů v podobě registru legislativy4.
• Vymezení environmentálních vlivů činnosti a produktů organizace a vytipování vlivů s významným vlivem na životní prostředí (určení priorit).
• Zavedení firemní dokumentace upravující environmentální chování a jednání včetně případů ekologických havárií.
• Vedení záznamů o všech relevantních environmentálních skutečnostech.
  Zabezpečení povědomí všech zaměstnanců a zejména zaměstnanců, kteří mají významný vliv na životní prostředí.

Zpět na hlavní stránku www.noveiso.cz